Radim Kryštof se na českých soutěžních tratích pohybuje již nějaký ten pátek. Většinou jej můžeme vídat za volantem vozů značky Škoda. Nejinak je tomu i letos, kdy brázdí rallysprintový šampionát za volantem ex-pohárové Škody Fabie.

Letošní sezona pro tebe začala problematicky, neboť jsi se musel poohlédnout po novém spolujezdci. Jak jsi k tomu přišel a proč padla volba právě na Vladimíra Kolaříka?

„Letošní rok začal nad očekávání. Sice trochu jinak oproti původním představám a plánům, ale letos to nebyla v rámci českého rallysportu žádná zvláštní věc. Takže jsme se s tím nějak poprali. Po domluvě s Pepou Sedláčkem a teamem padla volba na Vladimíra zejména k jeho operační vzdálenosti a zapálenosti do motosportu. S jeho osobou se dobře spolupracuje a pro dopilování rozpisu to máme k sobě pár kilometrů.“

Vím, že jednu dobu jsi uvažoval i nad tím, že by jsi slyšel v intercomu dívčí hlas…

„Ano je tomu skutečně tak. Podle prvotního uvažování mohla být v roli spolujezdce i dívka. Já nerozlišuji pohlaví pro koho tento sport je, či není, ale třeba někdy do budoucnosti se to klidně může i uskutečnit. Bude-li mít teda nějaká se mnou odvahu sednout do vozu.“

Sezonu jsi začal na Rally Vrchovina. Jak probíhalo sžívání nové posádky a jak se odvíjel závod?

„Rally Vrchovina pro nás začala nejen seznamováním se s novým pohárovým vozem Škoda Fabia, ale i s Vladimírem, kdy si všichni docela sedli. Na auto si společně postupně zvykáme, ještě nás však umí překvapit. Je pravdou, že musíme pro ideální ,,dopilování“ ještě udělat hodně společné práce.“

Pak přišel rallysprint ve Slušovicích a s ním óda na vítězství…

„Ve Slušovicích jsem se těšil na nějaký ten souboj, ale vzhledem k malému množství přihlášených posádek k němu nedošlo. Soupeři měli buď technické problémy, nebo po sem tam nějaké té jezdecké chybě (která se stává) už nebylo s kým bojovat.“

Závody, kdy vyhraješ sedm z osmi rychlostních zkoušek ve třídě, to tě asi moc nebaví…

„Bylo to takové úplně ne závodní rozpoložení, víc jsme si v autě kecali, než jsme jeli naplno. Hlavně jsme se s Vladimírem snažili zaměřit na přesnost rozpisu, potom i udělat nějaký ten smýček pro diváky a nakonec jsme zvolili verzi dotáhnout celý vůz do cíle bez vymýšlení dalších konin.“

Potěšitelné může být pro tebe i fakt, že na bedně byli týmoví kolegové…

„Pro team a lidi, se kterými spolupracuji, to bylo určitě zpestření. Je o nás trochu slyšet a bylo to pro team napružení k dosažení dalších výsledků. Fakt je v tom, že momentálně jsme v celkovém hodnocení na druhém a třetím místě. Takže spokojenost je.“

Pojďme k zatím poslední soutěži v Krkonoších. Tady se sjela zatím nejsilnější konkurence a ty jsi vyrazil s novým autem…

„Konkurence byla suprovní a tratě byly rychlé. Měli jsme v plánu pokusit se „zatáhnout“ od samého počátku a přiblížit se co nejvíce vedoucímu Robertu Čonkovi a toho trochu s naší Fabií pozlobit. Jsme rádi, že jsme se tam vůbec dostali, protože po strastiplné cestě s doprovodem, který víc stávkoval než jel, po dešti bazén v servisním místě a ještě pár drobnostech, jsme se konečně dostali na trať RZ. Očekával jsem boj od prvního kilometru až do posledních metrů.“

Jak se odvíjel závod z tvého pohledu?

První RZ byla na uklouzaném povrchu, ale výsledek byl dobrý. Na druhé vložce ovšem došlo v levé zatáčce za jejím startem ke smyku, po kterém šlo auto střechou dolů a bylo vymalováno. Za pomoci fanoušků jsme auto postavili do správné polohy a po upevnění utrženého výfuku jsme za velkého časového skluzu vyrazili dál. Dostali jsme se k třetí RZ, kde se před startem objevily problémy s odpojovačem elektriky. Naštěstí v posledních vteřinách do časovky se nám jej podařilo odstranit a mohli jsme nastartovat motor. Toto bylo v době, kdy už jsem měl sundanou helmu a flintu v žitě. Tady mě velmi pomohli naftoví kluci jedoucí za námi, za což jim patří velké poděkování. Pro třetí RZ byla teda celá koncentrace pryč, ale odstartovali jsme. Potom, ačkoli jsme už věděli, že je náskok posádek před námi velký, snažili jsme se bojovat, protože závod se hodnotí až na cílové rampě.“

Říkal jsi, že není rok abys neudělal při závodech kotrmelec. To aby si tě televizní štáby začaly více hlídat…

„No fakt je v tom, že už těch kotrmelců a žduchanců bylo i na můj vkus spousta. První kotrmelec se mi podařilo ,,vyčarovat“ v roce 2004 se Sašou Chovacem, kdy jsem si myslel na svém druhém závodě, jaký jsem opravdový rally jezdec. Skončilo to na sériových pneumatikách v trojitém ,,ritbergru“ odpíchnutém bokem a autem na hadry. Poté byly různé havárie vzniklé nedokonalým rozpisem, kdy jsem vymýšlel vymyšlené, přes prasklé brzdy až po závodění na pneumatikách z doby kamenné, ale vše naštěstí dopadlo dobře. Další střecha se mně podařila loni s Lukynem Vyoralem, kdy v únikové zóně stáli lidé s dětmi a tím nepadla jiná alternativa než zatáhnout za klacek a poslat auto doleva a opět jsme se párkrát překulili. Potom jsme měli i výlet mimo trať, ale po dopilování rozpisu se nám dařilo se stařičkou Feldou opravdu závodit. Letos jsem doufal, že se to obejde bez lakování, bohužel odhodlání zatáhnout od začátku se nevyplatilo a v levé dvojce se mně utrhnul zadek, dlouho se to hrnulo bokem, a ačkoli to vypadlo jen na efektivní průjezd zatáčkou, šlo auto do netopýří polohy. Ono u mě platí asi heslo, kdo nebourá nezrychluje, ale bude to chtít nějakou investici do technicky než do zrychlování zatáček.“

Kde tě uvidíme při další akci?

„Tak určitě máme v plánu zúčastnit se Jeseníků a Vsetína, ale možná přijde na řadu i Kostelec a Pačejov. Vše se bude odvíjet podle vývoje dalších okolností.“