Na Barum Czech Rally Zlín je krásné to, že se díky ní můžete celé prázdniny těšit na jejich konec. Na rozdíl od jiných závodů však tenhle nezačíná první RZ. Barumka začíná jak pro závodníky tak pro diváky dávno před slavnostním startem v páteční podvečer. Už při tréninkových jízdách je u tratí rychlostních zkoušek plno fanoušků a každoročně jsou naplněny tribuny sportovní haly při čtvrtečních večerních technických přejímkách.

A i letos jsme se mohli těšit na shakedown při kterém se jezdci mohou dát poznat obyčejným smrtelníkům, jaké to je, svézt se po uzavřené trati na sedadle spolujezdce. Vladimír Barvík má své spolujezdce tak rád, že většinou jiné lidi nevozí. Letos se ovšem rozhodl udělat pár lidem radost a ukázat jim ze závodního auta krásy okolí Pohořelic a Komárova. Zejména dvěma oslavencům. Pavel Gabrhelík (Gapa), tak musel pro tentokrát své sedadlo uvolnit. Jako první se svezl sympatický pan Máder, který tenhle zážitek dostal od svého syna k sedmdesátinám a nemohl si svezení v závodním Mitsubishi vynachválit. Dalším byl Barvův vlastní švagr, kterému Barva věnoval svezení ke kulaté padesátce. Letos poprvé svezl i svou dceru, se kterou zajel nejrychlejší čas ze všech svých průjezdů shakedownu.

„Už když jsme jeli z dílny na start, předváděl taťka ostré obloučky a já jsem přemýšlela, jestli se tak předvádí před všema nebo jenom přede mnou. Na otázku, co to jako má být, mi vysvětlil, že si musí auto trošku připravit na rychlejší jízdu na uzavřené trati, zvláště pak brzdy a pneumatiky. Hned jak jsme odstartovali, jízdu jsem si velmi užívala. S taťkou jsem se nebála, protože je perfektní jezdec a naprosto mu věřím. Trochu mi překážela přilba, která mi při každém prudším brzdění bránila ve výhledu. Ale zážitek z jízdy mi to nijak nekazilo. Hodně mě překvapilo množství diváků kolem trati. Nadchlo mě to. Někdy bych si ráda vyzkoušela pozici spolujezdkyně při opravdovém závodě. Samozřejmě s taťkou,“ svěřila se Tereza.

Vstup do soutěže na tradiční okruhovce se posádce podařil dle očekávání. Žádný fantastický čas nezajela, ale ani neztratila kontakt s nejlepšími. „Městská mi prostě moc nejde. Je tu spoustu nástrah a je velice snadné udělat chybu. Navíc se neustále zrychluje a zase brzdí a to nám vzhledem k výkonu auta moc nevyhovuje. Více nám sedí vložky typu Pindula, nebo Troják. Nasadíte tempo a jedete. Málo kdy se brzdí do malých rychlostí,“ zhodnotil páteční úvod jezdce.

I když nemají Barva s Gapou tak výkonné auto, díky nepříznivým podmínkám, které provázely skoro celý závod, mohli předvést své schopnosti. Na rychlostních zkouškách bylo mokro, vlhko, sucho, bláto, mlha-prostě skoro všechno. Mezi erzetama museli často přezouvat pneumatiky a byla to vždy taková loterie. Štěstí posádce s mechaniky přálo, a tak volili vždy správně a ve volbě obutí se trefili naprosto přesně. Celou sobotu se postupně prokousávali vyrovnanou jízdou vzhůru výsledkovou listinou.

Hustá mlha na několika místech a rychlé stmívání na poslední sobotní erzetě Tesák dělali problémy asi všem závodníkům, hlavně v rozhodování, jestli zapnout či vypnout světla a jaké tempo zvolit. Barva se s tím nepáral a prostě je vypnul a tempo zvolil tak akorát. A právě na poslední sobotní RZ dosáhla posádka skvělého 13. času celkově, i přesto, že musela v průběhu RZ předjíždět pomalejší posádku. To znamenalo neuvěřitelné 17. místo absolutně a zejména nečekanou vedoucí příčku ve třídě 3 po sobotní etapě, i když s náskokem necelé vteřiny na Honzu Jelínka. „S takovým průběžným výsledkem jsem vůbec nepočítal. Už je to hodně dávno, co jsem se občas pohyboval na předních místech výsledkových tabulí. Ale jsme tak vysoko i díky problémům soupeřů a v nedělní etapě půjdeme určitě dolů,“ prohlásil Barva v nočním servise. Na neděli nebyla předpověď počasí pro posádku nikterak příznivá. Mělo být poměrně hezky a bez deště, což by opět zvýšilo rozdíl mezi soutěžní technikou soupeřů.

Jenže předpovědi občas nevycházejí a nedělní ráno slibovalo velmi zajímavé a nevyzpytatelné podmínky na trati. Jako nejdůležitější se opět ukázala správná volba pneumatik. A Barva s Gapou se zase trefili naprosto přesně. „Zvolili jsme kompromis na proměnlivé podmínky, lehce dořezanou měkkou směs na celé auto a tvrdý slick do rezervy. Po startu první ranní erzety bylo vlhko a pak kousek sucho. Už jsem si myslel, že ta volba je špatná a pneumatiky nám nevydrží, ale pří sjezdu do Halenkovic začalo docela hustě pršet a to byla voda na náš mlýn.“

Na následující zkoušce si posádka odbyla svůj jediný větší problém za celou soutěž, když jela asi 3 km na defektu. „Trošku nám to zhatilo plány v pneumatikové loterii. Na základě defektu a docela krátkému času na přejezd do přeskupení k Majáku, jsme museli narychlo zvolit kompromis a obout na přední nápravu měkkou i tvrdou směs zároveň. Nevěděl jsem, jak se bude auto chovat s takovou kombinací kol a proto jsem si to prvních pár kilometrů trošku osahával, ale nakonec to nebyl žádný problém a jelo se na tom docela dobře.“

Pak přišla na řadu nešťastná 13 rychlostní zkouška. „V posledních dnech toho bylo napsáno docela hodně na toto téma a tak se k tomu nebudu nijak víc vyjadřovat. Snad jen maličkost. Všichni, kdo se jakýmkoli způsobem zúčastňujeme automobilových závodů (posádky, diváci, pořadatelé, fotografové), si musíme uvědomit, že se jedná o poměrně nebezpečnou zábavu a nikdy na žádném místě nebudeme v absolutním bezpečí. Každý by měl mít zodpovědnost za své jednání a chování a snažit se minimalizovat jakákoli rizika. Je hloupost se domnívat, že nějaký orgán či spolek vymyslí nějaké zázračné opatření, které udělá z motoristického sportu 100% bezpečnou zábavu.“

Barva s Gapou dosáhli skvělého 13. místa celkově a 2. místa ve třídě 3. Pro posádku je to nejlepší společné umístění a nutno podotknout, že zasloužené. Poděkování patří také celému Anvel Racing Teamu, který se o posádku stará.