První díl

čtvrtek 5.6.

Dnes náš čeká konečně setkání s rally. Kvůli změně servisu do Alghera způsobené povodněmi v okolí Olbie z kraje roku začíná shakedown Putifigari už v 7 h ráno a my to k němu máme dvě hodiny cesty. Rozhodujeme se dorazit tam s Řízkem na osmou. Takhle vražedné vstávaní už by nás čekat nemělo. Lehčí o 3 eura za parkování necháváme auto na poli. Jdeme ke startu a nasáváme atmosféru plnou neuvěřitelného odpichu aut ala Usain Bolt. Řízek to chce zažít opravdu z blízka, a tak si sedá asi 3 m za připraveného mistra světa Ogiera. Voláním a gestikulací, ať to nedělá, mu zachraňujeme plíce od následné spršky prachu. Jdeme dál podél trati a sledujeme průjezdy dalších bestií. Kolem desáté však nastává ticho, průjezd několika organizačních vozidel a dál nic. Někdo trať evidentně zablokoval a jelikož do konce už moc nechybí, tak se rozhodujeme vydat do servisu v Algheru. Servis je „překvapivě“ v přístavu a je zde pořádný mumraj. Mechanici pracují jak mravenci, některé posádky cvičí výměny pneumatik, ale jinak v zásadě „siesta“. Náš odpolední cíl je na Řízkovo doporučení jeskyně Grotta di Nettuno na nejzápadnějším cípu Sardinie. Ke vstupu musíte slézt 654 schodů vedoucích po kraji útesu. Vstupné 13 euro je sice více než bychom čekali, ale jinak celá scenérie stojí za to, a to včetně opětovného tělocviku směrem nahoru. Kubův prst zabodnutý do mapy našel poblíž další kopec Monte Doglia. „Nutno zdolat“ zní rozkaz. Ten bychom splnili, kdyby vršek kopce nebyl uzavřené vojenské území. Proto se spokojujeme „pouze“ s malým dvojčetem vedle. Vysočina na vrcholu je nám odměnou. Jako na Vysočině (až na to moře :) Fazole k večeři musí uspokojit i největšího gurmána, který poté bude spát jako v obláčku.

pátek 6.6.

Dnes je vstávání proti včerejšku rajská zahrada. Jedeme na jedenáctou hodinu na RZ 3 Terranova Sud. Hned po startu je známé divácké místo s přezdívkou „Kitzbühel“. A není to náhoda - je to prudká klikatá silnička jak sjezdovka. Mikkelsen to nahoře málem hází přes boudu, ale jinak žádná oslnivá rychlost zde není k vidění, jen pěkný přehled o dění kolem. Po 30 autech je to však utrpení, a tak jdeme v klidu přejet na RZ 6 Terranova Nord ke známemu stromu u cesty. Zácpy, co zde byly ráno, jsou již uvolněné a není problém sehnat místo. Z místa nejblíže svodidlům vyhání Řízka policajt na motorce, a tak si ho zabíráme my. Jako první v řadě jsme však nejvíce na ráně, a tak je rozhodnuto zamáčknout Tucsona co nejvíce do škarpy. Když vylezu, tak z něj je pěkná tříkolka a jeho nejvíce focených 15 min existence. Auta mají dle harmonogramu co nevidět dorazit, ale na trati je andělský klid. Lidi si chodí jako by se nechumelilo a ani komisaři nejeví žádnout aktivitu. Kuba v močící pauze zjišťuje, že kvůli shořelému Hirvonenovu speciálu na přejezdu celé pole nabralo 1:20 zpoždění. Chjo. Koukáme jen na prvních 15 aut a chceme přejet ještě na RZ 9 Loelle. Nyní nastává mých 15 min slávy, když jdu vyprostit naší tříkolku z příkopové pasti. Shrnul bych to jako řadu nadávek zpoza kapoty na řidiče, co že to jako dělá, rozhozeného řidiče v propocené sedačce, dav lačnící po senzaci v podobě proražené vany a policajti za námi, kteří raději couvli o 2 m dozadu. Olej naštěstí nesbíráme, ale kluci jsou rozhodnutí mi zakoupit kurz pravo-levé orientace. Kolony s minulým rokem se srovnat nedají, tentokrát je to pohoda. Dostáváme se na divácké místo v podobě motokrosové tratě, kde už jsme byly minulý rok. Letos konečně vidím rychlý nálet. Vítr je bohužel malý, a tak z kroužení aut až tak hodně vidět není. Kvůli posunutí harmonogramu zde trávíme jen půl hodiny a valíme domů. Hotoví začínáme v 22 h vařit párky. S plánem na jedno pivo na dobrou noc zjišťujeme, že nějak neplníme pivní „pětiletku“. Nu což, doma se to taky vypije. Najednou blik a jsme u stolu už jen 3, kteří neustále opakují kouzelnou formuli „jsem strašně utahanej, tak už poslední“. Po rozebírání smyslu života a vesmíru vůbec najednou další blik a jsou 4 h ráno :o Má cenu jít spát?

sobota 7.6.

„Problém“ s pivem se ráno po pohledu do ledničky zdá bý vyřešen. Už když jsme viděli harmonogram dnešního dne po zveřejnění, tak jsme si ťukali na čelo, jak to bude pak ve skutečnosti vypadat. Jednak mít jen 4 RZ na den je divácky nepříznivý a za druhé stačí málo a trať je zablokovaná a ostatní se můžou jít klouzat. Dnes jedeme tedy na 60 km RZ Monte Lerno. Někam ke konci, kde můžeme být na skále a vidět, co oko dohlédne. Jedeme jen jedním autam s Řízkem v rámci šetření vozidel. Když jsme skoro u cíle, tak přejíždíme jeden přejezd, u kterého stojí v protisměru podežřelé auto. Řízek to trochu řeže „nepředpisově“ a najednou vidíme, že nás auto začíná následovat. Řízek tuší průser, proto se už nikam nehoní, říká, jak je to jasné, že bude o pár euro lehčí a podobné řečičky.

Auto nás následuje, ale žádná stopka se neobjevuje. „Asi nás kontroluje, jestli ještě něco porušíme“ znějí moudra éterem. A najednou je fuč :o Takže Řízkova rodinka si mohla dopřát během dovolené aspoň řízek navíc. Skála, ze které uděláme vyhlídkové stanoviště, je v předstihu zdolána. Kluci si vzali slunečník určený na pláž a zapichují ho mezi kameny. Závodní auta máme možnost vidět asi kilometr. Je zde velmi vidět, kdo je jaký pilot. Ogier a Latvala jasně vedou. Po 20 autech však nastává zlověstná pauza. Projedou už jen 2 auta na vrkačku a nastává zlověstné ticho. Jako kdybychom to netušili. Druhý průjezd je až za 6 hodin - co teď? Jak se později dovídáme, tak zbytek pole dostal volný průjezd a objízdnou trasu. Vyhodnocení volného času vyznívá pro návrat do apartmánu. Je třeba si ještě užít pláž, slunce a vše co k tomu patří. Večeři kuchtíme z místní „klobásy“. Sice je docela přesolená, ale žaludek zaplní. Celou dobu máme kupodivu trable s komáry. U moře přeci nejsou, ne? Když máte vedle apartmánů velkou vysychající louži, tak ANO. Každý z nás pak večer pilně cvičí svůj forhand a backhand s minimálně 10 čárkami. To provádíme poctivě i tuto noc s vidinou kvalitnější spánku.

neděle 8.6.

Jak když člověk píchne do vosího hnízda. Pomsta Sithů. Odplata. Jinak se to nedá nazvat. Každý jsme popíchaný jako nikdy. Každopádně vyrážíme na náš poslední cíl RZ 16 Tergu k přejezdu šotolina - asfalt - šotolina. Policajt nás zastavuje na vrcholu kilometrové fronty vozidel. Sbalit stoličky, štafličky, piva a můžeme na kopeček koukat. Podle průjezdů nám však chybí balík slámy, aby to jezdci nebrali jak po kolejích. Dohromady tak 5 pěkných průjezdů a vlastně je pro nás konec rally. Řízek nás bere ještě do středověkého městečka s hradem Castelsardo. Rozchod na prozkoumání hradu a přilehlých uliček je nám vhod. Poslední suvenýry a naposledy domů na pláž, sbalit apartmán a hurá na odchozí trajekt. Stíháme se ještě trochu projít po staré Olbii a chytit free wifi u zrmzliny (týden bez internetu, no kdy by si to představil :o) Na trajekt Moby Aki jsme umístěni přesně na výjezdní rampu ze spodního patra tak, že se na nás pak spustí poklop přízemí. Jako večeři zkoušíme trajektovou pizzu a v kabině odšpuntováváme koupené víno jako tématické rozlučení s ostrovem.

pondělí 9.6.

V Livornu jsme překvapivě už v 6:30, a tak v 7 opouštíme přístavní město vstříc domovům. Jediné vzrůšo si připravujeme dojížděním k Brenneru s poloprázdnou nádrží. Kdyby tam byla 10 km fronta, jako cestou na Sardinii, tak bysme měli vrásky na čele. Za průsmykem tedy jdeme tankovat na OMV. „Zkus se postavit za toho Yettiho,“ říkám, ale k našemu překvapení je to Řízkovo vozidlo. Tomu se říká trefa po 600 km a 15 h co jsme se neviděli! S příjezdem do Čech se opět objevují znamení - shořelé auto a další dodávka ve svodidlech. To nás však už nerozhází. Po 11,5 h vykládáme kluky v Praze a už zbývá jen dojet úspěšně do Vysokého Mýta.

Takže celkově za 9 dní z Prahy 3800 km, v autě 48 h jízdy, s průměrnou rychlostí 84 km/h, spotřebou 7,6l/100km a 120 plechovek piva. Už jen z těch čísel to musel být skvělý výlet :) Počasí vydrželo parádně. Jako příprava na Český léto k nezaplacení. Takže díky kluci za výpravu a zas někdy příště půjdem vraždit komáry :)