Více méně mimo původní plán zaslal Václav Dunovský přihlášku na 44. Barum Czech Rallye Zlín. Tímto počinem skončilo také, celkem stresové, období, kdy bylo nutné najít vhodného spolujezdce, protože Adam Eliáš je díky funkcím na AČR nedostupný a Jirka Stross, díky povinnostem v týmu Buggyra, také. „Hned úvodem posílám obrovský dík Tomáši Hrabcovi, který nás dal dohromady s Petrem Glösslem. To byl totiž jeden z pevných základů pro následný zdárný průběh soutěže,“ řekl Václav Dunovský.

Na Barum Rally startoval poděbradský jezdec naposledy v roce 2011, kdy společně s Petrem Machů skončili druzí v evropském hodnocení 2WD. „Měl jsem tedy dost času, abych zapomněl, jaká atmosféra a rychlostní zkoušky celý podnik tvoří. Hned po příjezdu do Zlína bylo jasné, že to bude velké a že celý region žije rallye.“

„Nejdříve mě lehce znervózňovalo, následně už bavilo, jak se nás každý ptal, kde jsme testovali, kolik jsme toho najezdili a já pořád dokola odpovídal, že v závodním autě jsem seděl naposledy na začátku července, když nás táhli na laně ze Sychrova,“ pousmál se Václav Dunovský.

Díky Petrovým kvalitám seznamovací jízdy probíhaly naprosto klidně. V celém týmu vládla velká pohoda a jediné, nad čím visel otazník, byla nejistá předpověď počasí. Po třech průjezdech zrádným shakedownem bylo navíc jasné, že spolupráce ve voze bude fungovat perfektně.

První ostrým měřeným testem byla divácky oblíbená městská zkouška v ulicích Zlína. „Páteční noční rychlostku jsme si pohlídali a velice užili, byť myslím, že jsme mohli být trochu odvážnější ve volbě pneumatik,“ zavzpomínal na úvod závodu Vena Dunovský.

V sobotu ráno to ovšem začalo doopravdy. Hned první Slušovice znamenaly pro posádku Dunovský - Glössl časovou ztrátu, způsobenou couváním a zhasnutým motorem. „V úzké vracečce za balík to nedalo na rejd, neutrhl jsem auto ani ruční brzdou a bylo to. Celkově se mi okruhová část, tvořící většinu tohoto testu, velmi nelíbila, ale na druhou stranu, sešlo se zde obrovské množství fanoušků,“ řekl Václav Dunovský.

Maják už byla klasika – rychlé, úzké s množství vytahaného bláta. Po zastávce v servisní zóně kluci ukázali, že umí jet svižně. Rychlostní zkouška Troják i Semetín se posádce podařily a byť mohli tlačit ještě víc. Václava s Petrem těšila konkurenceschopnost i se zachováním bezpečnostní rezervy. Pouze jakási haluz připravila posádku o pravé zrcátko na Peugeotu. „Do zbytku etapy jsme šli s lehce poškozeným pravým předním tlumičem, což nás ovšem nijak časově neomezovalo a my do puntíku splnili svůj plán pro tuto část soutěže. Pravda, až na druhé Slušovice, kde jsme opět ztráceli až moc,“ uvedl spokojený Dunovský. Posádka se po první etapě umístila na 27. místě absolutně a 5. místě ve třídě 5. Ve dvoukolkách se po prvním dni kluci nacházeli na 7. místě.

V nedělní etapě na posádky nečekal žádný oddych, protože byla celá ve znamení velice rychlých a vzhledem k vytahaným nečistotám, zrádných rychlostních zkoušek.

„Etapu jsme nezačali dobře, když jsme krátce po stratu museli opustit trať rovně na únikovou cestu. Otáčení a návrat zpět nás stálo mnoho vteřin. Nicméně, to horší mělo teprve přijít. V ostrém odbočení asi v polovině erzety jsem dal auto moc do vnitřku zatáčky a výsledkem byla porušená brzdová hadice u pravého zadního kola. Zkoušku jsme dokončili bez problémů, ovšem hned následovala Pindula. Test, ze kterého jsme měli obrovský respekt a já ho nikdy v tomto směru nejel. Velmi rychle jsem vyšlapal brzdovou kapalinu a jeli jsme tedy s brzdovým pedálem na podlaze a bez funkční ruční brzdy. Do toho všeho jsme asi v půlce rychlostky dojeli vůz s defektem, který nebylo kde předjet. Stálo nás to všechno několik horkých chvil, ale dokázali jsme projet cílem a mohlo tedy nastat rozhodování, jestli zvládneme v tomto stavu ještě rychlé Kudlovice,“ popsal krušné chvilky Václav Dunovský.

Po poradě s týmem se Václav s Petrem rozhodli bojovat dál, i proto, že když se brzdový pedál dotkl podlahy, jakýsi minimální brzdný účinek byl patrný. Nutno přiznat, že Kudlovice šlo jet o dost lépe než Pindulu, protože byly plynulejší a čistší. V servisu mechanici brzdy opravili a provedli kompletní kontrolu vozu. Brzdový pedál sice zabíral až asi od poloviny, ale na celý systém se dalo maximálně spolehnout a lze říci, že kromě ověřovacích Zádveřic, posádku to již neomezovalo.

„Mohli jsme si užít Pindulu v tempu a také, že jsme si ji užili. Před naším startem sice začalo pršet, ale samotný povrch nám zmoknout nestihl. Na závěr nás ovšem čekala ještě jedna bojovka, protože po kontrole tlaků v pneumatikách, přípravě a připoutání se, jsme vyrazili do ČK před startem Kudlovic a zjistili, že máme prázdné pravé přední kolo. Vzhledem k tomu, že jsme jeli na svůj čas, bylo jasné, že výměnou kola se penalizaci nevyhneme. Celá tato akce nás stála 20s navíc,“ popsal nekončící problémy Václav Dunovský.

„I tak jsme ale maximálně spokojeni. Soutěží jsme projeli důstojně, bez riskování a pohybovali se celkem v popředí mezi kluky, kteří jezdí JERC i JWRC. Jak jsem říkal, sedět v autě častěji, sem tam odjet nějaký test, dalo by se jim přiblížit hodně blízko a občas to někde risknout, šlo by s nimi i bojovat o stupně vítězů. Hoši jedou ale hodně rychle a i podle průběhu soutěže bylo vidět, že je to u nich buď a nebo. Naše vítězství ve třídě v rámci MMČR bychom chtěli věnovat celému týmu Sparrow racing a Rallyesportu Poděbrady za naprosto skvělou přípravu, práci a servis pro nás a stejně tak všem našim partnerům, kteří nám ve Zlíně umožnili startovat,“ shodli se Václav s Petrem v cíli, kde jim patřilo 27. místo absolutního pořadí, 6. místo ve třídě 6 a 10 místo mezi dvoukolkami.

„Zvláštní díky posíláme Leonce, Davidovi a Radce do Neubuzi a obrovskému množství fanoušků podél trati za jedinečnou atmosféru. Pevně doufáme, že jsme Vás svou jízdou aspoň trochu pobavili. Já osobně chci opravdu velmi poděkovat Petrovi za jeho přístup a práci před i během soutěže. Předvedl velký výkon a ukázal obrovskou profesionalitu a je to prostě borec.“