Třebíč připomínala pro naši posádku skvělé umístění a celkový výsledek z loňského roku, kdy jsme Třebíč jeli poprvé. Tratě Horácké rally ale nepatří až k tak oblíbeným nejen svým charakterem, ale i počasím, které na předchozích ročnících vždy panovalo a míchalo pořadím. Letošní ročník byl z hlediska počasí odlišný, rychlé rovinaté tratě s pěkným asfaltem, množstvím retardérů a krátkými rozbitými úseky však zůstaly oproti loňsku takřka nezměněny. Navíc našemu KITu rovinaté RZ s pěkným asfaltem moc nesvědčí. Změnily se etapy a loňská sobotní se jela už v pátek. Jen jedna RZ se jela v protisměru, 5 RZ se nezměnilo a na dvou RZ se jen drobně pozměnily průjezdy obcemi.

Letošní ročník byl v počasí ovlivněn jiným termínem, nepanovalo tedy typické podzimní mrholení, ranní mrazíky a už vůbec ne, tolik pro Třebíč typická, mlha. Přesto však přijelo málo posádek, podobně jako v předchozích ročnících. Zůstala však atraktivní noční část soutěže. Pro nás se jednalo o soutěž, kterou jsme jeli loni. V mém případě jsem startoval v Třebíči již potřetí. To byla výhoda ve znalosti prostředí i tratí. Sám za sebe musím říct, že tratě již dobře znám a pro posádky, které jezdí české soutěže každý rok, by to chtělo alespoň trošku změnu. Zvýšila by se tak atraktivita, protože by se muselo jezdit na rozpis.

Pro nás soutěž začala ve středu v poledne, tentokrát jsme se však spolu s Davidem sešli až v centru soutěže v Třebíči, protože David byl pracovně zaneprázdněn mimo domov. Trénink jsme začali ve tři hodiny a již po šesté jsme měli první část hotovou. Ve čtvrtek se začínalo v 8:00 a do oběda jsme měli všechny RZ, kromě městské, která se trénuje v pátek ráno, dvakrát projety. V odpoledních hodinách přivezla do Třebíče první skupina týmu soutěžní auto a absolvovali jsme bez problémů administrativní a technickou přejímku. Večer dorazil zbytek týmu a šlo se spát. V pátek ráno jsme ještě dvakrát projeli městskou RZ, následovala krátká zkouška funkčnosti KITa a před polednem jsme odevzdali vůz do UP. Tým se vydal připravit servisní zázemí do zóny na letišti u Náměšti nad Oslavou. Spolu s Davidem jsme počkali do dvou a pak se vydali na náměstí v Třebíči na start. Bylo slunečné počasí a celkem teplo, okolo 24 stupňů. Po startu nás čekal ještě servis a poté první kolo čtyř RZ.

První RZ jsme zajeli bez problémů. Před startem nás zarazilo, když mezi startujícími do RZ přijelo v protisměru až ke startu civilní auto! Dále nás překvapil přímo na trati u krajnice ležící malý kolouch. Zřejmě ho někdo před námi porazil, nebo byl nemocný a asi nemohl chodit, jinak by tam určitě neležel. My jsme se mu vyhnuli – jak skončil dále, nevíme. Zanedlouho jsem se doslova zhrozil a přiznám i pořádně lekl, když jsem v jednom úseku četl rozpis a zvedl hlavu, abych se podíval na trať, uviděl jsem před sebou hlavu koně přímo u silnice. Někteří diváci vyrazili na sledování automobilové soutěže na koni a stáli přímo u trati!!!

Následoval 41 km dlouhý přejezd na start RZ 2. Všechny RZ proběhly bez problémů a čekal nás servis, kde jsme měnili brzdové kotouče a destičky.

Při městské RZ to nějak klouzalo. Přisuzovali jsme to studeným gumám, které při mírném zdržení na startu vychladly. Důvodem však byl olej, který vytekl ze Skoupilovy Almery. Až od startovního čísla 35 ale byla RZ zrušena. Při přejezdu do servisu začalo mírně pršet a objevily se zvěsti, že RZ 6 je mokrá. Většina posádek volila mokré obutí, nebo alespoň řezaný slick. My jsme zvolili měkkou směs slick, přidala se světelná rampa pro noční RZ a následovaly stejné 4 RZ. Druhé kolo RZ jsme absolvovali bez problémů, opět až na městskou RZ.

Všechny 4 RZ byly zcela suché, a tak naše volba v obutí byla správná. Na městské RZ jsme však oproti prvnímu průjezdu ztratili asi 34 vteřin. Důvodem bylo couvání ve všech třech vracečkách, které na RZ jsou. Ve vytahaném štěrku a nečistotách se vyjela kolej a na suchém čistém asfaltu společně s měkkým obutím a na velkých „17“ palcových kolech je skoro nemožné KITa obrátit na ruční brzdu. Zatočit a vykroužit vracák je vzhledem k malému rejdu nemožné. Navíc při couvání nám nešla okamžitě zařadit zpátečka, a tak to znamenalo další zdržení.

Ve všech nočních RZ jsme zajížděli pomalejší časy oproti prvním průjezdům, což je pochopitelné, ale na RZ 6 jsme se nečekaně zhoršili. Sami nevíme, čím to bylo protože pocitově jsme jeli stejně. Následoval večerní servis, kde se dělala jen běžná údržba. Na ubytování jsme se dostali kolem půl druhé ráno a již v šest nás čekal budíček. Startovalo se po osmé hodině a čekalo nás 12 RZ rozdělených do 3 sekcí. Přes noc jsme čekali, jestli k nám dorazí déšť, počasí se však nezměnilo a bylo nadále sucho a teplo. První kolo čtyř RZ bylo zcela bez problémů a dařilo se nám držet dobré tempo, stejně tak i druhá sekce RZ, kde jsme však někde přišli o pravý přední blikač, což byla zatím jediná závada během soutěže.

Výborně jsme si v jednotlivých časovkách rozuměli s Petrem Gavlákem a Milošem Hůlkou, za které jsme se zařadili po prvním dnu v absolutním pořadí. Miloš Hůlka mi vzhledem k dlouholetému přátelství s mým otcem neustále předává zkušenosti a ochotně pomůže a poradí, když cokoliv potřebuji.

Hlavním úkolem pro nás bylo vyhnout se defektu na rozbitých úsecích. To se nám vždy podařilo. Před posledním kolem RZ byl úkol od vedení týmu zcela jasný. Opět se vyhnout defektu a dojet vzhledem k získanému náskoku rozumným tempem do cíle, tím udržet vybojované 16. místo v absolutním pořadí, 4. místo v S1600, 1. místo v A6 a v JUNIOR 2000.

To se nám však nepodařilo. Situaci jsme si oba s Davidem dobře uvědomovali, ale přece jen jsme udělali chybu a na předposlední RZ 19 jsme šli přes střechu. Jak řekl David - jediné co ho na tom těší, že to nebyla chyba z blbosti, ale z rychlosti. Jednalo se o levou zatáčku z kopce, kterou následovala pravá. V levé zatáčce bylo už značné množství vytahaných nečistot a vyjetá kolej. Při výjezdu ze zatáčky však zadní kola vyjela mimo kolej a následoval smyk. KIT směřoval na sloup, ale když se přední kola dostala mimo asfalt do příkopu, tak KIT zakopl a zůstali jsme na střeše.

Okamžitě jsme oknem u spolujezdce, které vypadlo, vylezli ven. V daném místě byla jen mladá pořadatelka, která začala mávat na auta startující za námi. Já jsem běžel o dvě zatáčky zpět pro lidi, kteří nám pomohli dostat auto na kola. Kola zůstala všechna, geometrie se zdála O.K., a tak jsme hned nastoupili (oknem) a pokračovali v RZ až do cíle. Při RZ nás dojel Zedník, kterého jsme v prvním vhodném momentu pustili. Za cílem a stopkou RZ jsme okoukli škody, informovali tým a pokračovali dál. Celý incident nás stál 5 min. Vedení ve třídě nám zůstalo, v Á-čkách jsme se propadli o dvě místa, v S1600 o jedno a v celkovém pořadí jsme se propadli z 15. na 21. místo. Čekala nás ještě poslední 15 km dlouhá RZ.

Všude bylo sklo, které padalo postupně dovnitř, ale i přes opatrnou jízdu se nám s poškozeným KITem podařilo zajet 21. čas na poslední RZ. Při dojezdu do servisní zóny ještě za Davidem přišel Milan Pražák (spolujezdec Petra Zedníka) a začal nadávat, že jsme je nepustili na RZ před sebe, že za námi jeli jakou dobu a my jsme jim neuvolnili místo. Následovaly emoce a vysvětlování, že to prostě nešlo. Na to jsem se od Milana dozvěděl, že on jezdí už hóóódně dlouho a já jsem „mladej a vylízanej“.

Následně vše ještě samostatně řešil s Milanem Pražákem můj otec, obsah rozhovoru neznám, ale už byl klid. Pravdou je, že po nehodě nám zbylo jen pravé zrcátko, navíc ani já, ani David jsme do něj neviděli, tudíž nevíme, jak dlouho za námi Zedník jel. Lidi však nemávali a že je za námi, na to jsme přišli až v nájezdu do úzkého šotolinového úseku, kde uhnout nešlo. Hned za ním, při nájezdu na širokou cestu jsme mu však cestu uvolnili.

Za zdržení se O M L O U V Á M E, ale je potřeba si sáhnout do paměti i na své svědomí, kdy na čínovském okruhu při Rally Šumava 2006 Zedník – Pražák brzdili jezdce jako Jelínek, Szabó, Skoupil a další, protože jim auto nefungovalo na 100% a navíc při výjezdu z okruhu neuposlechli zvláštní ustanovení soutěže a pokyny pro okruh a málem sestřelili Stengga. A to je čínovský okruh je dostatečně široký a zrcátka měli Zedník s Pražákem všechny.

Následoval servis, kde už se na KITu ani nic nedělalo, jen se měnilo kolo s defektem, který nás ještě na přejezdu do posledního servisu potkal.

Dojeli jsme do cíle. Výsledkem bylo 1. místo v A6, 2. místo v Junior 2000, 5. v S1600, 6. v A a 21. v absolutním pořadí. I přes všechny problémy, které jsme si ke konci soutěže nadělali, jsme docílili vítězství ve třídě, ve které jsme po kotrmelci snad ani nedoufali. Třebíčská soutěž byla tentokrát o hodně jednodušší než v minulých letech, a to díky počasí, které bylo nečekaně dobré. Byla to další cenná zkušenost a poznatek do dalších soutěží.

Děkujeme za podporu fanouškům, zvlášť těm v červených tričkách s „neznámým“ nápisem „Á š í n“, kteří byli nepřehlédnutelní!!! Poděkování patří celému týmu za bezchybný výkon, kterému jsme však přidělali velké starosti s přípravou KITa na další soutěž. Děkujeme také sponzorům a partnerům.