Předmikulášský víkend patřil letos již podvanácté Pražskému rallysprintu, který se postaral o definitivní tečku za českou „soutěžáckou“ sezónou 2006. Přestože se jednalo pouze o volný podnik, jeho průběh v mnohém připomínal letošní sezónu „velkého“ mistrovství. Byl charakteristický úbytkem speciálů kategorie WRC, rostoucím počtem produkčních vozů a dalším suverénním vítězstvím šestinásobného českého šampióna Václava Pecha, který v Praze zvítězil již pošesté.

Pražský rallysprint bývá pěknou soutěží, letos však na něj padlo hned několik nepříjemných stínů. Vše začalo tím, když se pořadatelé rozhodli neudělit většině novinářů akreditace a značně jim tak zkomplikovali jejich práci. Na novináře, kteří se na soupisku dostali, pro změnu nezbyly vesty, které činovníci tiskového střediska údajně vydali neočekávaně početné polské návštěvě už v pátek večer. Nadšeni z podmínek nemohli být ani diváci, kteří museli za vstupenku na strahovský okruh zaplatit 150 Kč, na úrovni diváckých zón se přitom nezměnilo takřka nic. Za jediná pozitiva šlo brát velkoplošnou projekci u hlavní tribuny a přidaný komentář, jehož zvuková stránka však značně pokulhávala a výroky komentátora dost často zanikaly jak v hluku soutěžních vozů, tak v euforii fanoušků.

Jedním z kamenů úrazu se stala i tankovací zóna, kde se volně pohybovali diváci, mnozí dokonce i s cigaretami v ruce. Naprostým vrcholem bylo, když se skupinka polských fanoušků chopila organizování vítězných koleček v prostoru za cílovou rampou zcela mimo kontrolu pořadatelů. Fakt, že se tyto radovánky obešly bez jakéhokoliv smutného incidentu lze brát jen jako důsledek obrovského štěstí. Zvláště, když se mezi první řadou nadšených diváků nacházely i malé děti…

Pražský sprint sice nepatří mezi plnohodnotné mistrovské podniky, přesto se však na jeho startu každý rok schází velmi početná a zajímavá konkurence. Jména předchozích vítězů, jakými byli Chovanec, Křeček, Hrdinka či Pech, plně svědčí o tom, že v Praze visí mety stále zatraceně vysoko, třebaže v posledních letech jezdců, kterým jde o celkový výsledek, pomalu ubývá. Letošní startovní listinu tvořilo velmi pestré pole 58 posádek, když oproti seznamu přihlášených chyběli jen Jiří Volf (problémy s přípravou techniky), Petr Minářík a Milan Blahout. Největším tahákem byla účast pěti „wéercéček“ s Václavem Pechem, Karlem Trněným, Emilem Trinerem, Maďarem Gergelym Szabó a vůbec poprvé (nepočítáme-li setkání mistrů) i s Petrem Pospíšilem za volanty. Skvělou podívanou slibovala také účast Pavla Valouška, jenž startoval s novým Subaru Impreza STi, které si před nedávnem pořídil Silvestr Mikuláštík, a Valoušek trochu originálně majitele vozu posadil vedle sebe na „horké sedadlo“…

Na soutěžící čekalo šest rychlostních zkoušek, které prošly od loňska jen několika kosmetickými změnami. Byly připraveny tři průjezdy RZ Řeporyje, dva průjezdy strahovského okruhu a na samotný závěr připadlo divácky vděčné kroužení kolem betonové skruži.

Relativně jednoduchou trať a uvolněnou atmosféru posledního podniku sezóny tradičně využila řada týmů k prezentaci svých partnerů na sedadle spolujezdce, popřípadě k pokusu o zviditelnění za pomoci mediálně známé osobnosti. Vedle Václava Pecha, mimořádně startujícího za volantem postarší corolly, se tak opět objevil premiér vlády Mirek Topolánek, po bok Josefa Semeráda se posadil bývalý hokejový brankář a současný manažer týmu Sparta Petr Bříza, s Jaromírem Tomaštíkem se svezl známý bavič a moderátor Aleš Háma, s Milanem Pantálkem jel další humorista Josef Mladý a ve fabii vedle Martina Melouna se Pražského rallysprintu zúčastnila Miss ČR 2003 Lucie Váchová. Ve výčtu zajímavě složených posádek by se však dalo pokračovat.

Sobotní start byl naplánován na 7:45, kdy ze startovní rampy na Strahově sjela první posádka. Úvodní test, vedoucí z Řeporyjí do Cementárny, se stal překvapivě kořistí Karla Trněného (Škoda Fabia WRC), který tak pro svoji fabii vybojoval první dílčí prvenství od příchodu na českou scénu. O čtyři sekundy zpět zůstal Václav Pech (Toyota Corolla WRC), třetí Karel Trojan (Mitsubishi Lancer EVO IX) již ztrácel na šesti kilometrech více než deset sekund. Rozdíly však byly minimální a první desítka se dokázala vejít do rozdílu 15,9 sekundy. Za zmínku stál slušný jedenáctý čas, kterého při premiéře za volantem ignisu týmu Sparrow dosáhl Jan Dohnal, a s poměrně slušným náskokem se ujal vedení mezi dvoukolkami. Jeho kolegům z kategorie Super 1600 se vedlo o poznání hůře. Kitové vozy Kneifela (Škoda Fabia Kit Car), Tlusťáka (Citroën Saxo Kit Car), Starého a Lacka (oba Škoda Fabia Kit Car) byly až ve třetí a čtvrté desítce absolutně, Lubomír Minařík s plnokrevným puntem figuroval dokonce až za nejrychlejšími historiky na 39. pozici.

Potíže s prasklou sponou držící hadici od turba výrazně přibrzdily Emila Trinera (Škoda Octavia WRC), který ztratil na trati více než minutu a jeho konto navíc zatížila i třicetisekundová penalizace za pozdní příjezd do časové kontroly. Ještě hůře dopadl Maďar Gergély Szabó, jenž nejdříve potěšil přihlížející diváky kolečkem, aby v cíli zkoušky svůj focus odstavil s porouchanou hnací hřídeli. Uražené kolo bylo důvodem brzkého odstoupení Ludvíka Otta a jeho krásné celicy.

Druhý průjezd Řeporyjemi byl kvůli sabotáži místního sedláka, který zatarasil trať traktorem, zrušen a znovu závodit se tak začalo až po servisní přestávce na Strahově. Kroužení mezi obrubníky zvládl nejlépe čistě jedoucí Karel Trněný, který dokázal druhému Václavu Pechovi nadělit dvě desetinky sekundy a upevnit si tak celkové vedení. Třetí byl i přes značně uvolněnou jízdu Emil Triner, který dokazoval, že mu „wéercéčko“ sedí, čtvrtý Leszek Kuzaj (startující na Subaru s nehomologovanými díly ve zvláštní klasifikaci) už ztrácel na první místo sedmnáct vteřin. Elitní pětku uzavírali Karel Trojan s Pavlem Valouškem, kvůli hodinám a následnému couvání v oblíbené levé „vracečce“ u parkoviště naopak zaznamenal mírný pokles ve výsledcích Josef Semerád (Mitsubishi Lancer EVO IX – K.I.T. Racing), jenž klesl z páté na průběžnou sedmou pozici. Rychlejší než „Semiš“ byl na trati i Adam Lacko s kitovou fabií a v celkovém pořadí se přiblížil vedoucímu muži skupiny A Janu Dohnalovi na rozdíl devíti desetin vteřiny.

S porouchaným diferenciálem „Evo devítky“ Liškovy stáje zůstal krátce po startu stát letošní slovenský šampión Grzegorz Grzyb, který po prvním testu figuroval až na 21. místě. Soutěž na Strahově skončila i pro Radoslava Nešpora (Ford Escort Maxi Kit), který urazil kolo, novou zbraň Miroslava Fišera – Ford Fiestu v provedení pro třídu A6 zase zastavila porucha převodovky a diváci si ji tak ani nedostali příležitost důkladně prohlédnout v plném nasazení.

Po Strahově následoval obrácený průjezd Řeporyjemi. Ten se stal osudný Karlu Trněnému, který přehnal svoji snahu, vylétl mimo trať, poškodil spojku a přes závěrečné stoupání do stopky již svoji fabii nepřevezl. Čtvrtou zkoušku vyhrál Pech a posunul se do čela s půlminutovým náskokem na nejbližší pronásledovatele. Před druhým průjezdem Strahova byl celkově druhý velmi pěkně jedoucí Leszek Kuzaj, elitní trojku uzavíral i přes technické problémy s nově postaveným vozem Karel Trojan. Josef Semerád díky velmi rychlému času výrazně stáhl čtvrtého Valouška a probojoval se zpět před motokáristu Jiřího Navrátila (Mitsubishi Lancer EVO VIII) na pátou pozici. Rozdíl mezi čtvrtým a šestým místem však stále činil pouhé tři sekundy.

Druhý průjezd Strahova zvládl nejrychleji překvapivě Emil Triner, když Václav Pech, vědom si bezpečného náskoku, ustoupil od profesorské jízdy na čas a potěšil diváky několika atraktivními průjezdy. Třebaže zajel až čtvrtý čas, bylo jasné, že náskok 27 sekund mu do poslední kraťoulinké zkoušky bohatě postačí. Třetím časem na Strahově si upevnil průběžné druhé místo Leszek Kuzaj, za jeho imprezou se i přes dětské nemoci své „Evo devítky“ stále držel Karel Trojan, který byl na Strahově druhý. V souboji Pavla Valouška a Josefa Semeráda o čtvrtou příčku tentokrát tahal za delší konec provazu prvně jmenovaný a před poslední zkouškou si vytvořil pěti sekundový náskok. Za Červenku, Votavu a Běhálka se prokousal na deváté místo Adam Lacko, který využil hrubé chyby Jana Dohnala (absolvoval o jedno kolo méně) a převzal od něj post nejrychlejší dvoukolky. Kupředu se vložku od vložky posouval i Antonín Tlusťák, kterého při prvním Strahově pozdržely potíže s unikajícím olejem ze serva, výtečným sedmým časem z druhého průjezdu okruhu ale svoji ztrátu dokázal alespoň částečně odčinit. Soutěž kvůli poruše brzd na pátém testu skončila pro Vladimíra Barvíka, jenž tentokrát startoval s „Evo šestkou“ od Jana Kantora, když služeb jeho nově postavené „Evo devítky“ využíval Jiří Petrášek.

Závěrečné motání mezi betony již nic podstatného na výsledcích nezměnilo. Nejrychlejší byl Leszek Kuzaj, který dokázal nejdokonaleji skloubit poutavé divadlo s rychlými průjezdy a dalším výborným časem si pojistil konečné druhé místo. Druhý čas zajel se ztrátou dvou sekund Karel Trojan, svého nejvýraznějšího výsledku dne dosáhl třetím časem Jaroslav Starý. Nejzodpovědněji přistoupil k bavení diváků Emil Triner, který strávil většinu zkoušky s rukou kynoucí divákům z okna a vzhledem k množství koleček, které vykroužil, se mu v cíli nutně musela motat hlava. Další pilot vozu Octavie WRC - Petr Pospíšil pokračoval do cíle až po tom, co se u hlavní tribuny pozdravil s diváky. Vrcholem show ale byla jízda Petra Bryndy, jenž všem přítomným ukázal, že má-li jezdec své auto v ruce, může k nádherným průjezdům stačit i obyčejná kitová felicia.

Po šesté vložce již následovaly jen závěrečný servis a cílová rampa, umístěná (stejně jako veškeré zázemí soutěže) na Strahově. Pro zasloužené vítězství na této soutěži si na rampu přijel Václav Pech, který tak potvrdil, že je na Prahu vyhlášeným specialistou a společně s Mirkem Topolánkem již pošesté ochutnal pocit výhry na Pražském rallysprintu. Velice spokojený byl i druhý v cíli, Leszek Kuzaj, který své nové, stále ještě nehomologované Subaru, které je svými jízdními vlastnostmi velmi podobné „áčku“, předvedl ve skvělém světle a dosáhl s ním několika velmi pozoruhodných časů. Třetí Karel Trojan zase ukázal, že bude v následující sezóně v nových barvách týmu RSP a s novou „Evo devítkou“ pro Pecha a další favority šampionátu hodně tvrdým soupeřem.

V souboji o „bramborovou medaili“ byl rychlejší Pavel Valoušek, jenž Josefa Semeráda porazil o 5,4 sekundy a zároveň ukázal, že jeho stylu jízdy produkční Subaru vcelku svědčí. Semerád však i přes těsnou prohru nijak nesmutnil. Skvělou sezónu zakončil ziskem solidní páté pozice a svůj cíl, hezky si zazávodit před domácím publikem, splnil bez ztráty kytičky. Pro pěkný výsledek si dojel do cíle i letošní smolař Pavel Červenka (Mitsubishi Lancer EVO VIII), jenž skončil celkově šestý, do elitní desítky konečných výsledků se z produkčních aut vešla také „Evo osmička“ Jana Votavy na sedmém místě a Subaru domácího Dana Běhálka, jenž skončil osmý.

Po diskvalifikaci Jana Dohnala se ujal vedení mezi dvoukolkami čistě jedoucí Adam Lacko, jemuž se preferování okruhové stopy velmi vyplácelo, a před poslední zkouškou vystoupal až na nečekané deváté místo celkově. Na poslední vložce však dosáhl rychlejšího času Josef Sedláček se silnou almerou, v celkových výsledcích s Lackem na desetinku sekundy srovnal skóre, a díky lepšímu času z 1. RZ nakonec svého mladšího rivala v konečném účtování předstihl. Hned za Lackem dojel na jedenácté pozici absolutně (i přes menší kolizi na posledním testu) Antonín Tlusťák, jenž tentokrát s naprostým přehledem přehrál jak po delším čase se objevujícího Jaroslava Starého, tak i Lubomíra Minaříka, stále si zvykajícího na punto z dílen týmu Roto Plzeň.

Sedmnáctý skončil Fin Jani Paasonen, startující s nově pořízenou „Evo šestkou“, kterou by rád vytáhl do boje na zimních soutěžích ve svém rodném Finsku. Třiadvacáté místo celkově patřilo v cíli nejrychlejšímu pilotovi historického vozu, kterým byl letošní mistr Lubomír Tenkl s Opelem, jemuž se podařilo udržet za svými zády obě zbylá „wéercéčka“ s Emilem Trinerem a Petrem Pospíšilem za volanty. Jako čtyřicátí byli klasifikováni známí televizní baviči a moderátoři Dalibor Gondík a Otakar Brousek mladší, kteří osedlali dieselovou fabii od Jiřího Kulhana, a nutno zdůraznit, že si při svém prvním společném startu vůbec nevedli zle. Pokud jim to pracovní zaneprázdnění umožní, měli by se příští rok představit na většině sprintů.

Sezóna 2006 je tedy definitivně za námi a posádkám nastává čas, aby zmobilizovaly své síly a důkladně se připravily na rok následující. Zimní pauza však nebude dlouhá. Úvodní podnik MMČR 2007 – rakouská Jänner rally totiž startuje již druhý lednový víkend.