Letošní ročník Acropolis Rally of Greece je již definitivně minulostí. Domů se také vrátili naši kolegové, kteří byli přítomni přímo na místě a tak vám tedy dnes konečně přinášíme poslední díl z řeckého zápisníku Radka Holíka.

Třetí den

V noci jsme zakotvili hned asi 10 m od první ranní rychlostky, takže ráno, kdybychom chtěli, nemuseli bychom ani vylézat ze spacáku a stejně by se nám naskytl výhled na krásný úsek trati. Přesto se přesouváme asi o 50 m níž, na místo kde zhruba metr široký potůček protíná cestu. Tady v praxi sledujeme krásný příklad evropské spolupráce. Francouzi, za vydatné podpory Řeků, staví na odtoku ze silnice přehradu. Kupodivu během stavby neproběhne žádná stávka, produktivita práce je vysoká a tak během necelé půlhodinky vyrůstá rozsáhlé vodní dílo. Přítok je poměrně silný, takže je ve výsledku pro posádky přichystán skoro desetimetrový průjezd brodem. Mira to kvituje s povděkem, fotky budou moc hezké. Znovu zůstáváme na celé startovní pole.

Po odjetí všech posádek se přesouváme na letos definitivně poslední RZ. Opět povedená volba. Sjezd pasáží na sebe navazujících zatáček, kde auta nezůstávají ani na vteřinu v přímém směru jízdy. Zde také dostáváme největší nálože prachu za celou soutěž, zřejmě na rozloučenou s Rally Akropolis. Potom už nás čeká, co se soutěže týká, jenom cíl a tak se vydáváme k hotelovému komlexu v Loutraki, kde závěrečný obřad probíhá.

Když jsem někde v předchozí části psal o Mirově (ne)zatažené ruční brzdě. Musím na tomto místě na oplátku napsat také o svém (ne)uskutečněném rozhovoru:

Bylo tak nějak domluveno, že se pokusím v průběhu rallye udělat pár rozhovorů s jezdci, vždycky např. v servisu, aktuální dojmy a tak. Bohužel kvůli komplikovaným přejezdům jsme se do servisu vůbec neměli šanci dostat, tak jsem doufal, že alespoň v cíli to klapne, to jsem se ale také mýlil. K závodníkům jsem se neměl sílu dostat přes davy lidí, ploty a důsledné pořadatele, kteří do určitých prostor nepustili nikoho bez „vesty“. Trochu zklamaně jsem se vracel zpátky na parkoviště, abych tam počkal na Miru, až dofotí. Cestou doslova zakopávám o Juho Hänninena, jak sedí se svým spolujezdcem na zídce před hotelem a o čemsi si povídají. Využívám tedy příležitost a ptám se Juha, jesli neruším a zda bych ho mohl požádat o 'short interview'. Juho je milý a sohlasí a tak zapínám diktafon.

Ptám se jak hodnotí Juho letošní řeckou soutěž a že musí být určitě spokojen. Odpovídá, že určitě, že získal důležitých 25 bodů a že mu vítězství udělalo radost. Dále, že musí poděkovat týmu, že auto bylo skvěle připravené a že celou dobu fungovalo bez jakýchkoli technických problémů. Dále hovoří o tom, že po odpadnutí Tänaka mohl jet víc uvolněněněj a kontrolovat si soupeře za sebou, což mu vyhovovalo. Hovoří také o tom, že zejména některé sobotní testy byly skutečně velmi náročné. Poděkoval jsem, pogratuloval ještě jednou k vítězství a stiskem ruky jsme se rozloučili.

Cestou k parkovišti si chci, s pocitem dobře vykonané prace, rozhovor přehrát, ale diktafon mlčí. Já blbec ho špatně zapnul! Tak to zamrzí, nejraděj bych si jednu vrazil. Žádné aktuální autentické dojmy z cíle pro čtenáře. Slovo od slova si to úplněn přesně nepamatuju a tak do redakce nemám, co bych poslal. Tímto se dodatečně čtenářům, redakci i Juhovi omlouvám.

Touto 'veselou' příhodou pro nás celá rally končí. Odpoledne si konečně užíváme na nedaleké pláži moře a to nejen jako nouzovou koupelnu. Byly to náročné dny a tak nám trocha povalování se na sluníčku u vody příjde k duhu.

Večer odjíždíme do Atén a celé pondělí máme na jejich prohlídku. Návštěva Akropole v nás opět zanechává silný dojem. Opravdu tady stojí všechny ty architektonicky skvěle propracované monumenty už tak dlouho? Později odpoledne už se nedá v rozpáleném městě vydržet. Teploměr ukazuje kolem 37°C a tak se ještě jednou přesováme na pláž. U frapé pod slunečníkem, za šumění moře, ovíván svěžím mořským vánkem se snažím sepsat poslední část deníku, ale rušivých vlivů je moc, tak snad v noci na letišti. Teď už nás čeká jenom cesta domů.

P.S.

„Co na té rally vidíš,“ ptají se mě často kolegové, známí a vůbec: „auto kolem tebe ve vteřině profrčí a je po všem.“ Snad je tento deník odpovědí na některé podobné otázky. Rally je pro mě, kromě hodnotného sportovního zážitku, také dobrodružstvím, setkáním s kamarády, odpočinkem, místem a časem, kdy můžu zapomenout na běžné každodenní starosti, poznáváním nových míst, zkrátka celkově Zážitkem, při kterém spojím příjemné s příjemným.

Díl 1. - Odjezd, respektive příprava na něj

Díl 2. - Odlet a první den

Díl 3. - Druhý den